Je komunikace důležitá?

Potřebuji lepší komunikaci! Komunikace je jednoduše dorozumění se. Dorozumění se člověka s člověkem v životním běhu. Ať se jedná o komunikaci s rodiči, která začíná v raném dětství, kdy začneme říkat – máma, táta.. Učíme se komunikovat.

Rodiče nám říkají, co je správně a co je nesprávně. Učíme se komunikovat v prvních dnech školní docházky, kde komunikujeme s učiteli, spolužáky a dozvídáme se nové a nové informace, vše díky slovům.

Samozřejmě, že komunikace není jen o slovech, komunikaci vyjadřujeme i tělem a gesty, stejně tak naši mimikou. Komunikaci bez slov všichni dobře známe. Když se na nás manželka/otec/matka nějak ušklíbne, tak okamžitě víme, co asi žádá, nebo co ten její/jeho výraz znamená.

Ale pojďme se vrátit k prvotní myšlence, a to ke komunikaci. Dívejme se prosím na komunikaci jako na celek, což znamená vše, o čem jsem právě psal výše (slova, mimika, tělo).

Potřebuji lepší komunikaci! Umíme komunikovat?

Lidé si obecně myslí, že spolu umí komunikovat! Já mu to přece říkala! Já jí to říkal! Dobrá… a co že jsme protistraně vlastně říkali? Jaká byla ta informace, kterou jsme chtěli předat protistraně?

Pokuste si někdy udělat krátkou rekapitulaci těch našich slov. Bude nejlepší, když si je zapíšete nebo nahrajete na diktafon. Zjistíte pak, jakým způsobem sami komunikovat dokážeme. Setkávám se s tím, že si lidé myslí, jak jasně a zřetelně umí komunikovat. Jenže pak narážíme na to, že komunikují a to, co chtějí říct, vlastně neřeknou.

Často je na vině obecné povídání o našem tématu. Čtete správně, obecné „politické” nicneříkající povídání. Proč to děláme? Protože máme často strach. Strach z reakce, může se jednat o strach z odmítnutí, nebo strach z hádky apod.

Malou radou je: „Buďme vždy slušní, hovořme otevřeně o tom, o čem hovořit potřebujeme.“ Jelikož pak dochází k nedorozumění a ve výsledku se naplní naše obavy a vzhledem k tomu, že chceme prosadit tu svou, tak klidně jdeme do konfliktu. Na závěr: nezapomínejte poslouchat i svá slova.

Pro lepší život s RozvoJemvAkci.