Chci žít opravdový život řekl, a pak žil dále svůj každodenní závod.

Říkáte si, že přece svůj život žijete? Opravdu? Jaké je to vlastně žít opravdový život? A jaký Váš život je? Je takový, jaký si přejete? Nebo žijete život, pro který jste se rozhodli v minulosti a aktuálně nejste přesvědčení, že bylo Vaše rozhodnutí správné a jaksi z něj nejde jednoduše vystoupit?

Každý pracovní den Vám uteče a přijde víkend. Ten vytoužený víkend, kde nejenže doženete resty, které nestíháte v běžném pracovním týdnu, ale zároveň jsou to ty dny volna, na které se všichni tak moc těšíme, protože tehdy žijeme ten svůj vlastní život. Zajímavou otázkou je, proč nežijeme ten svůj vlastní život i během pracovního týdne?

Život až o víkend s rodinou?

S rodinou si naplánujete na víkend výlet a na ten vyrazíte. Je to parádní představa! Ale někdy se stane, že se před startem malinko pohádáte se svým protějškem, děti celou cestu v autě řvou a vyžadují si opakovaně zjistit, kdy už tam budeme? U placení obědu si s partnerem říkáte, zda skutečně toto jídlo stálo za ty těžce vydělané peníze, a zda nebylo lepší doma raději připravit svačinu.

Když se ohlídneme za předešlým odstavcem, tak zjistíme, že skutečně žijeme svůj život hlavně o víkendu, a to ještě vše musí tak nějak vyjít, abychom si řekli… hmm, to byl ale prima den, víkend :-)

Proč nežijeme svůj život v pracovním týdnu?

Jak už byla položena otázka výše, proč vlastně nežijeme svůj život i od pondělí do neděle? Proč to tak je? Přece si nemůžeme dovolit z toho kolotoče vystoupit, protože kdo za nás udělá všechny ty úkoly? Nemůžeme si dovolit udělat v životě změnu, jelikož na to nemáme čas, nebo jsme vázání závazky. Opravdu?

Obvykle se setkávám s lidmi, kteří buď tvrdí, že aktuálně nemohou realizovat malou změnu, což se dá chápat, pokud “aktuálně” netrvá 10 let, nebo danou změnu chtějí hned a když se jim to nepovede, tak na to okamžitě rezignují.

Bylo by fajn myslet na to, že když 10 let žiju ve stereotypu, tak nás pár měsíců navíc, kdy si vše důkladně promyslíme a učiníme pro změnu určité kroky, nijak zásadně neomezí.

Baví Vás práce?

Někteří lidé chodí do práce, která je nebaví, ale je určitou sociální jistotou, protože jim za odvedenou práci vždy pravidelně dorazí výplata. 

Když máme dobu neurčitou, tak žijeme v určité sociální jistotě. Pravděpodobně nás nikdo nevyhodí a jsme tak nějak úplně v klidu. Opravdu? Opravdu si myslíte, že je to zásadní jistota? Není tak náhodou ta vaše jistota převlečené pohodlí? Myslím si, že ano! 

Jsme pohodlní, někdo může říct, že je zvyklý. Vše známe a nic nepředvídatelného se nám přece nestane, a přes to všechno, přes ty určité sociální jistoty zůstáváme v práci, na kterou si každý den stěžujeme a to už 10 let v řadě. 

Nic se nezmění, nikdy se nic nezmění, protože nám to tak vlastně vyhovuje. Tak na co si vlastně stěžujeme? Posloucháme se někdy?

Když si odpracujeme tu povinnou osmi a půl hodinovku, tak máme čas na život, fajn! Řekneme si… ale nezapomínejte, že nám přece začíná druhá šichta! Rychle vyzvednout děti, rychle nakoupit, rychle dorazit domů a pustit si Ulici, rychle udělat úkoly s dětmi, udělat večeři, pak dorazí ten můj milovaný manžel/manželka, která mi taky bere energii. Pak se rychle vykoupeme a jdeme spát… a pořád dokolečka dokola…

Nějaké večerní intimnosti? Asi ses zbláznil, ne? Je úterý a já jsem unavená/unavený?

Není to skvělé? Podle mě není! Chceme přece žít opravdový život?

Dobře, takže vlastně celý den děláme něco rychle a tak, aby se vše podařilo stihnout. Naše životní nastavení nám nedovoluje více žít život. Jsme tady a musíme plnit úkoly, nic víc a ještě k tomu všemu nás to ani nebaví.

Tak co, poznáváte se v tom alespoň částečně? Já osobně měl v životě období, kdy to přesně takto bylo, až jsem jednoho krásného dne došel k závěru, že to takto nechci, že to musím změnit, že nechci žít svůj život jako křeček v kleci, ale chci žít skutečný život, kdy budu šťastný a tak nějak v pohodě. Co to podle mě znamená? Dělat to, co mě baví a i to co mě nebaví, když vím, proč to dělám a co mi to přinese.

Ptáte se, jak přesně se mi to povedlo? Nejen, že jsem si určil v životě pravidla a priority, ale hlavně jsem se přestal brát tak moc vážně. Co se schovává za citací nebrat se vážně? Přestal jsem tolik prožívat svou práci a úkoly v ní. Choval jsem se jako vlastník firmy, který dře od rána do večera.

Uklidnit se a procitnout, žít!

Trochu jsem se uklidnil, uvolnil a uvědomil si, že odvádím svou práci zodpovědně, takže nač se tak hnát a stresovat v jednom kole?

Když jsem dorazil domů, vždy jsem se uvolnil úplně stejně a řekl si, že nemusím každý den uklízet, číst si dvě hodiny, na které nemám čas, běhat a můžete si tady dosadit vše co je pro Vás důležité. Uvědomil jsem si, že je nutné stanovit si řád, ve kterém dám všemu tolik času a úsilí, kolik chci a hlavně v klidu. Když se neustále stresujeme a díky tomu jsme nazlobení, jak nic nestíháme, tak podle mě rozhodně život nežijeme, jelikož si ho absolutně neuvědomujeme. A hlavně, se stresem a bez něj vždy nám daná činnost zabere stejné časové zdržení. Není tedy lepší vše dělat více v klidu? 

Uvědomění si činnosti každodenního života.

Už jsem v předchozím článku uváděl, že je dobré uvědomovat si každou činnost, kterou v rámci dne děláte. A když si náhodou nějakou věc uvědomovat nebudete, tak co? Nevadí! Protože zbylé činnosti jste si uvědomovali.

O co vlastně jde? Jde o to, že když se třeba napijete kávy, tak si uvědomíte, že kávu pijete a alespoň na tu vteřinu si absolutně vychutnáte její chuť. Stejně tak při jízdě v MHD nemusíte jen čekat, než vás dopraví do práce a z práce, a mezitím myslet na to, jak svůj život nežijete a nestíháte, ale můžete využít cestu k tomu, že vypnete hlavu, uklidníte myšlenky, koukáte z okna, na spolucestující a uvědomujete si, jaká je to paráda, jen tak sedět tady v tom autobuse a užívat si tu klidnou chvilku.

Můžete danou chvilku samozřejmě využít i k četbě či poslechu hudby, prostě k činnosti, na kterou běžně nemáte čas, ale máte ji rádi.

Cestou k žití vlastního života je uvědomovaní si vlastního života tady a teď! Ne jen u příjemných chvilek na dovolené, ale i v každém prostém dni. Díky tomu se vám bude žít lépe.

Žít opravdový život s RvA. Budeme se těšit na Váš kontakt.

RvA :-)